Írán a jaderná energetika - speedy74

<< Hlavní strana

Írán a jeho jaderný program

Článek je již staršího data (29.5.2007), i přesto ale přináší velmi zajímavý pohled na Íránský jaderný program. Publikováno na www.vesi-elt.wz.cz

11.3.2012

Iran nuclear program Írán - V tomto článku bych vás chtěl seznámit s některými skutečnostmi, které jsem se dozvěděl na přednášce Ing. Dany Drábové Ph.D, předsedkyně SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost), konané v dubnu letošního roku na FJFI ČVUT. Název přednášky byl "Co si myslet o Íránském jaderném programu". Zároveň chci upozornit, že tento článek prezentuje i mé názory na onu problematiku, z přednášky čerpám pouze informace o současném stavu jaderného programu v Íránu.

Předně je nutno podotknout, že v dnešní době získává Írán většinu (téměř 98 %) elektrické energie z fosilních paliv (především ropy). Jelikož je ropa velmi lukrativní surovina, je pochopitelná snaha Íránu přejít na jiný zdroj energie, aby ropu mohl prodávat do zahraničí. Dalším argumentem pro odklon od fosilních paliv je skutečnost, že hlavní město (Teherán) patří mezi nejznečištěnější metropole na světě. Zvážíme-li všechna pro a proti jednotlivých energetických zdrojů, dospějeme k závěru, že nejlepším zdrojem je zdroj jaderný, a to především díky vysokému a téměř konstantnímu výkonu (pomineme-li nutné odstávky). Alternativní zdroje jsou vzhledem k přírodním podmínkám Íránu naprosto nepoužitelné.

Z mnoha médií je slyšet, že rozvoj jaderného průmyslu je pouze cesta k získání jaderných zbraní. Je však nutné si uvědomit, že reaktor, který je nyní stavěn v Bušéhru je tlakovodní, lehkou vodou moderovaný a chlazený (tedy téměř stejný jako v Dukovanech nebo Temelíně), jenž je nevhodný pro výrobu plutonia (nutné pro plutoniové bomby). Dalším argumentem, který podle redaktorů různých médií potvrzuje snahu o výrobu jaderných zbraní, je obohacování uranu (tedy zvyšování podílu izotopu U235 na úkor U238). Avšak typ reaktoru, který byl zmíněn výše, samozřejmě obohacený uran ke své činnosti potřebuje. Toto obohacení dosahuje řádu několika procent (např. pro reaktor temelínský VVER se jedná o 3,1% až 4,4%), což je velmi málo pro uranovou bombu (zde je nutné obohacení přes 90 %).

Při současném počtu centrifug (zařízení sloužící pro obohacování) není možné takového obohacení dosáhnout. Dále se často zmiňuje snaha Íránu o výrobu těžké vody (voda obsahující místo vodíku jeho izotop zvaný deuterium). Těžká voda se sice používá v reaktorech schopných vyrábět plutonium, ale stejně tak tyto reaktory mohou sloužit pouze k experimentálním účelům či přímo výrobě energie (viz. Kanadské reaktory CANDU). Navíc podle různých výzkumů je moderování těžkou vodou lepší než vodou běžnou.

Je důležité si uvědomit, že díky izolaci Íránu od zbytku světa zde neexistuje mezinárodní spolupráce a přístup k výsledkům výzkumu v oblasti jaderné energetiky. A právě z toho důvodu Írán buduje různé typy reaktorů (včetně těch schopných vyrábět plutonium), závody na obohacování uranu, neboť pro tyto reaktory samozřejmě potřebuje palivo, a další výzkumná zařízení. A také by se dalo říci, že rozvinutý jaderný program je věcí mezinárodní prestiže daného státu.

Na závěr bych ještě zmínil jednu zajímavou skutečnost. Existuje jakýsi "klub vyvolených" v rámci smlouvy o nešíření jaderných zbraní, což jsou státy (např. USA a Rusko) jenž mají výjimku v této smlouvě, a to takovou, že k jejich jadernému programu (i vojenskému) nemá nikdo přístup a nikdo jej nemůže kontrolovat. Avšak myslím si, že tzv. demokracie v těchto zemích není dostatečnou zárukou pro nezneužití jaderných technologií.

Původní článek zde >>

Zdroj: http://www.vesi-elt.wz.cz

Odkazy domácí

Copyright © speedy74 • 2010 - 2012 •
Partneři webu: Sponzoruje: Toplist SuperLink.cz